Dobře míněné záměry a plány člověka v jeho touze ovládnout a přizpůsobit si přírodu, se často střetávají s „nepochopením“ jiné části původních obyvatel - zvířat, ptáků, obojživelníků nebo plazů. Bobr, vydra, kormorán nebo žába dělají jen to, k čemu jsou geneticky naprogramováni, snaží se využít životní prostředí, které se jim nabízí, v něm přežít a rozmnožit se. Člověk pak s rozpaky sleduje, jak tato zvířata ničí jeho dobře míněné úsilí a vůbec se nechovají podle jeho představ. Dochází ke schizofrenním situacím, kdy část veřejnosti chce „problémové“ druhy za každou cenu v přírodě udržet, kdežto druhá část za každou cenu zlikvidovat. 
Nemůžeme Vám bohužel nabídnout žádné jednoduché řešení, problém je příliš složitý a bude především zcela zásadní, aby si celá lidská společnost jasně řekla, co vlastně chce, za jakou cenu, co všechno to bude stát a co je nutné pro to obětovat. Nicméně, když radíme zákazníkům s nějakým nepříliš reálným požadavkem, říkáme - nebojte, vždy to jde nějak udělat. Podobně se Vám pokusíme shrnout a poradit, jak se vyhnout problémům s některými nechtěnými návštěvníky Vašeho jezírka. 

Komáři

Na našem území se vyskytuje kolem 50 druhů komárů 6 rodů. Neznamená to však, že každý druh komára člověka obtěžuje. Naopak, těch nepříjemných, je pouze menšina a to ještě z této menšiny sají krev pouze samice, které ji nepotřebují pro sebe, ale jako nezbytný zdroj bílkovin pro svá vajíčka. Samci se jako většina nebodavých druhů komárů živí rostlinnými šťávami. 
Komáří samičky kladou drobná vajíčka na hladinu stojatých vod. Po dokonalé proměně se z nich za 1 - 2 dny líhnou larvy. Larvy bodavých komárů (např. komár pisklavý, komár obtížný) se ve vodním sloupci pohybují typickým smršťovacím pohybem, kterým se dostávají i k hladině, kde se zavěsí hlavou dolů a zadečkem dýchají vzdušný kyslík. Celý vývojový cyklus trvá, podle teploty vody, 4 - 14 dnů. 

Komáři a jezírko

Kvalita vody pro kladení komářích vajíček a život larev, není rozhodující. Vezmou za vděk jakoukoliv stojatou vodou - rybníkem, louží, vodou v sudu, v žumpě, či v kbelíku zapomenutém na zahradě. Z pohledu jezírka je nejdůležitější, že je to vždy stojatá voda. Proudící voda, ať už je to voda v řece, potoku nebo jezírku s nepřetržitou cirkulací vody, komárům k rozmnožování nevyhovuje. V proudu nejsou schopny přežít vajíčka ani jejich larvální stádia. Z toho vyplývá, že v jezírku s cirkulací vody žádné komáří larvy nejsou a takové jezírko tedy nemůže představovat zdroj komárů pro své okolí. Ani to Vaše, ale ani to sousedovo. 
Samozřejmě to neznamená, že tím pádem nebudete večer na terase poštípaní od komárů - budete, ale budou to komáři z okolí, z dočasných i trvalých vodních ploch se stojatou vodou. Neznamená to ani, že ve Vašem jezírku nebude žádný vodní hmyz - jezírko bude osídleno spoustou jiných hmyzích druhů, kterým proudící voda vyhovuje. 
Vhodným prostředím pro rozmnožování komárů tak zůstávají jezírka bez cirkulace vody nebo jezírka s rozsáhlými mělkými zónami, ve kterých je pohyb vody minimální nebo žádný. Pro tyto případy, stejně jako pro zásobníky vody na zalévání, sudy a jiné nádoby se stojatou vodou, nezbývá než použít Neudomück Stechmückenfrei.

Zajímavé informace o komárech

• samci mají na rozdíl od samic péřovitá tykadla
• po posledním čtvrtém vývojovém stádiu vylézá z kukly na hladině dospělý komár a to, aniž by se dotknul vody
• samičky komárů žijí přibližně 14 dnů a zimu přečkávají buď v hibernaci, nebo ve stádiu vajíček
• všichni komárovití jsou výborní letci, což jim velmi napomáhá v šíření druhu

Pulci a žáby

Nejspíše už ve Vašem okolí žijí, pouze o nich nevíte. Většina našich druhů žab tráví svůj dospělý život skrytě na souši a vodní plochy vyhledává pouze k rozmnožování. Vytvořením jezírka na Vaši zahradě jim jen nabídnete další prostor, který v jarních měsících využijí. Hlasité projevy žabích samečků mohou být někomu nepříjemné, jiný na ně čeká jako na symbol jara. Zabránit žábám v návštěvě Vašeho jezírka je téměř nemožné. Rozmnožovací pud jim umožní zdolat většinu překážek, včetně nízké zídky, či plotu. Po prvních cca 2 měsících (duben, květen) intenzita volání umlká a dále už se ozývají jen ojedinělí opozdilci.
Žáby vodu v jezírku nijak neovlivňují (pouze při masivním výskytu by přicházel do úvahy zvýšený podíl bílkovin ve vodě a tím i více pěny na hladině). Na menší rozloze jezírka jsou pouze více vidět a slyšet než v přírodních koupalištích. Lidé s citlivou pokožkou nebo malá domácí zvířata mohou mít reakce na kontakt s ropuchou, která se brání před napadením vylučováním mírného, odpuzujícího jedu z kůže. 
Na druhé straně se žáby živí hmyzem a to i tím, který člověka obtěžuje. Žabí vajíčka mohou být nepříjemná pouze na dotek a tak jako pulci, jezírko ani plavce nijak neovlivňují. Pulci, sice neznatelně, ale přece jen redukují nárůsty drobných řas, kterými se živí. Jako zpestření jídelníčku pro koi jsou pulci naprosto ideální.

Pokud to tedy shrneme - jde-li to jenom trochu, je nejlépe se s žabí návštěvou smířit. Je sice možné je například každý den sesbírat (v rukavicích) do kbelíku a odnést na vzdálená vhodná místa (rybník, mokřad, atd.), avšak jejich převážení do oblastí bez vody není dobré pro žáby, ani pro Vás, protože většina druhů je schopna migrovat (a vrátit se) do vzdálenosti až 5 km a to přímočaře přes silnice i města. Likvidaci těchto živých tvorů nedoporučujeme, a to nejen z důvodů možných problémů se zákonem kvůli jejich ochraně, ale hlavně protože i ony jsou součástí světa a přírody kolem nás, patří sem stejně jako my a při troše dobré vůle se mohou v našich jezírkách nejen rozmnožit, ale po krátkou část roku je i obohatit. 

Zajímavé informace o našich žábách

• kůže žab tvoří propustnou membránu, takže žáby sice nemusí pít a kůží mohou i dýchat, ale na druhé straně se tak snadno dostanou do jejich těl i jedovaté látky z okolního prostředí
• žáby vidí barevně a jejich oči mají 3 pohyblivá oční víčka
• v potravním řetězci tvoří žáby důležitou složku potravy ptáků (čáp, volavky, káně, sovy), nepohrdne jimi ani vydra, kuna nebo užovka
• v průměru se žáby dožívají 10 let

Kočky

Mazlíčci, kteří páchají bezkonkurenčně nejvíce škod v zahradních jezírkách. Je jedno, jestli jsou to kočky domácí nebo toulavé. Jakmile kočku u jezírka zahlédnete sedět či procházet, můžete počítat s tím, že přijdou problémy. Přes všechnu domestikaci je kočka stále především dravec a pohyb ryb pod vodní hladinou ji doslova fascinuje, a i když je svým majitelem krmena, loveckému pudu nedokáže odolat.
Jak vlastně kočky loví? Většinou jim k tomu stačí trpělivost. Ryby pod hladinou vnímají nejen otřesy Vašich kroků, když přicházíte k jezírku, ale velmi dobře vidí i Vaši siluetu. Protože Vaše silueta je spojená s tím, že na hladinu dopadne i krmivo, ryby na Vás okamžitě reagují a začnou připlouvat blíž ve snaze být u potravy první. Právě tohoto naučeného chování kočky využívají. Sednou si na okraj jezírka, vytvoří siluetu a trpělivě čekají. Až se zvědavé a hlavně hladové ryby dostanou na správnou vzdálenost, kočka je packou z ostrými drápy převrátí na mělčinu nebo rovnou vytáhne z vody. Tímto způsobem si dokáže poradit i s velkým kaprem nebo jeseterem (problémem nejsou ani ryby 50 cm). Svou kořist pak kočky většinou odtáhnou dál od jezírka, takže je majitel už nenajde a marně pátrá, kam mu ryby mizí. Kočky, které jsou doma krmené, ryby po ulovení nesežerou a nechají je ležet na skrytých místech pro ostatní predátory. 
Přestože se těmito ztrátami nikdo nezabývá, na rozdíl od škod způsobených divoce žijícími dravci, množství ryb, které jsou každoročně takto zcela zbytečně zlikvidovány, je obrovské. Na vině nejsou samozřejmě kočky, ale jejich nezodpovědní majitelé, kteří je pouští ven, aniž by je měli pod kontrolou.

Jezírko můžeme bránit proti kočkám tak, že držíme hladinu vody (upustíme nebo navršíme terén, kameny) po celém obvodu jezírka tak, aby kočka nedostala packou do vody. Druhá možnost je umístit kameny pod vodní hladinu tak, aby znemožňovaly rybám přístup k okrajům jezírka, kam dosáhne kočka (vytvoření mělčiny nestačí, protože kočky dokáží při lovu vlézt i do vody. Třetí možností je natažení elektrického ohradníku kolem obvodu jezírka, který může být napojený přes spínací hodiny, aby byl pod napětím pouze v noci, kdy hrozí největší nebezpečí. Dráty elektrického ohradníku doporučujeme natáhnout alespoň ve třech řadách. Podmínky některých zahrad, z hlediska oplocení, umožňují pronikání nezvaných návštěv pouze některými místy. V těchto případech není nutné dávat elektrický ohradník kolem jezírka, ale stačí zabezpečit pouze tato nechráněná místa. 
Příliš nefunguje pořízení psa. Na opravdové odstranění koček by musel být speciálně vycvičený a hlavně by bylo nutné jej mít na volno venku celých 24 hodin. 

Zajímavosti o kočkách

• navzdory vžitým pověrám se kočky vody nebojí a zvláště při lovu bez problémů stojí ve vodě až po břicho
• většina psů se sice za každou kočkou proběhne, ale pokud ji i dohoní, kočka se jim bez potíží ubrání

Vydry

Těmto nádherným malým šelmám, které byly dříve kriticky ohrožené, se v současné době daří. Zároveň s jejich narůstajícími počty přibývá také pochopitelně třecích ploch mezi nimi a člověkem. Najdou-li při svém pohybu v krajině nechráněné jezírko, ve kterém je na malém objemu spousta snadno dostupných ryb, dokáží ho za 1 maximálně 2 noci úplně vylovit. Vydry loví výhradně v noci. Malé ryby 10 - 15 cm zkonzumují přímo ve vodě, větší odtáhnou na břeh, kde po nich může nešťastný majitel nalézt ráno pouze zbytky šupin a těl. 
Teritorium vyder je velké v průměru 15 km, a přestože jeho osu většinou tvoří řeka, sahá i poměrně daleko od ní. Aktivním vydrám nedělá problém urazit při nočním lovu i několik kilometrů. Plovací blány mezi prsty a vynikající vlastnosti husté podsady srsti vydrám umožňují mrštný pohyb pod vodou, kde vydrží 2 - 3 minuty bez nadechnutí. Většinu jídelníčku tvoří ryby, které si podle možnosti doplňují o obojživelníky, plazy a korýše. Naopak největší nebezpečí pro ně představuje člověk, s nímž kříží své zájmy, a také střety s motorovými vozidly. Vzhledem k podpoře budování nových vodních ploch, jako protipovodňových opatření, vydra pravděpodobně nedostatkem životního prostředí trpět nebude.

Chránit jezírko proti vydrám lze pomocí pevného plotu s oky zhruba 6 cm, výškou 70 cm a se zapuštěním asi 30 cm do země proti podhrabání. Nejúčinnější a esteticky přece jen přijatelnější je ale obrana elektrickým ohradníkem, u kterého stejně jako v případě koček, doporučujeme dát dráty trojitě a pečlivě je instalovat po obvodu jezírka, případně v přístupových místech pozemků. Opět postačuje nechat ohradník v provozu hlavně večer a v noci.

Zajímavosti o vydrách

• při pojídání ropuch se vydra v jedovým žlázám v jejich kůži vyhne tak, že kůži z jejich těl stáhne
• trvale obývané doupě vydry má vchod pod hladinou a jeho délka je 1 - 2 metry
• ulovenou rybu konzumuje vydra vždy od hlavy, pouze u opravdu velkých ryb se hlavě vyhne
• trus vydry, který umisťuje podobně jako kuna na kameny a vyvýšená místa (zároveň si tím značí teritorium), obsahuje na první pohled viditelné rybí šupiny

Volavka popelavá

Tajemný pták s typickou siluetou jak v letu, tak na zemi. Nejčastěji ji lze spatřit na poli nebo okraji řeky nebo rybníka. Živí se vším, co ji vyhovuje svou velikostí - ryby, (zejména uhynulé), žáby, plazi, hmyz, hlodavci, ale i drobní nelétaví ptáci a jejich vejce. Rychlý výpad ostrým dlouhým zobákem po trpělivém čekání bez hnutí představuje techniku lovu těchto mokřadních ptáků. 
K jezírku zalétá zcela výjimečně a láká ji, tak jako vydru, malé prostředí se spoustou snadno dostupných (připlavou beze strachu) ryb. Volavka je extrémně plachá, a protože se proti její návštěvě není možné bránit nijak defenzivně, v drtivé většině postačí ji překvapit a vyplašit co největším pohybem a hlukem. Po první návštěvě se občas vrátí, ale druhé vyplašení už má trvalý účinek. Makety volavek umístěné na břehu nijak prokazatelně nefungují a v některých případech je efekt úplně opačný.

Zajímavosti o volavkách

• rychlý výpad zobákem připomínající harpunování umožňuje esovitě zahnutý krk, který funguje jako stlačená pružina
• na poli se volavka vyskytuje poměrně často v období, kdy tam má nejvíce potravy, kterou tvoří hraboši
• volavka se dožívá kolem 20 let 

Čáp černý

Zcela mimořádně se může objevit tento nádherný druh čápa i u Vašeho jezírka. Hnízdí sice na vysokých jehličnatých stromech hluboko v lese, ale živí se rybami a jinými vodními živočichy. Je tažný a zimu tráví v Africe. Jeho výjimečnou návštěvu doporučujeme natočit nebo nafotit a hned potom vyplašit stejným způsobem, jako volavku.

Zajímavosti o čápech černých

• na zimoviště táhnou jednotlivě - ne v hejnech jako čápi bílí
• jejich hnízdo je velmi těžké v lese objevit, čápi ho vždy staví těsně u kmene na vysokém stromě

Kachny

Obecně se dělí na druhy rybožravé a druhy, které se živí potravou dna a planktonem. Rybožravé druhy jsou velmi plaché a není nám znám případ, že by působily problémy majitelům ryb v zahradních jezírkách. Rychlým rozpoznávacím znakem je ocas těchto druhů, který je uzpůsobený k plavání pod hladinou a aktivnímu lovení ryb. Pokud je kachna na vodě, ocas míří výrazně dolů k hladině.
Častěji, a to zvláště v jarních měsících, kdy hledají nová hnízdiště, můžeme na jezírku pozorovat návštěvu kachen, které se nepotopí celé, ale na vodě pouze „panáčkují“, podobně jako labutě. Ocasní pera těchto druhů kachen míří na rozdíl od těch rybožravých nahoru. 
Vyplašení se dá doporučit nejen z důvodu zvýšené míry možnosti zavlečení parazitů, zcela výjimečně jiker nebo bakterií a virů, ale ani jezírko po takové návštěvě nevypadá příliš čistě. Pokud to umožňují mělčiny, zvíří v nich kachny při hledání potravy kal a usazeniny. Jako obrana tedy postačí stejné vyplašení jako u volavek.

Zajímavosti o kachnách

• chovatelé ryb, kteří se potýkají s parazitárním, bakteriologickým nebo virovým onemocněním svých ryb, často svádí počátek těchto problémů na usednutí kachen na hladinu jejich jezírka, bohužel příčina bývá v drtivé většině na straně chovatele, možnost přenosu zárodků nemoci nebo parazitů tímto způsobem z divoké přírody je opravdu zcela minimální

Datum poslední revize a doplnění: