Drtivá většina koček u jezírka opravdu škodí, mimo kočky Žofie z Horky nad Moravou. Žofie

Volavka popelavá (Ardea cinerea)

Návštěva tohoto nezvaného hosta u jezírka je poměrně vzácná. Volavky jsou velmi plaché a k dosednutí do zahrady ji přinutí pouze hlad během zimy nebo časného jara. Pokud tedy navštíví vaše jezírko a vy se do sytosti nabažíte jejího pozorování, stačí ji pouze vyplašit a to i v případě, pokud se pár dní za sebou vrací.

Je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.

Popis
Volavka popelavá je velký, silně stavěný pták. Dorůstá 84 - 102 cm, v rozpětí křídel měří 155 - 175 cm a dosahuje hmotnosti mezi 1 - 2 kg. Jejím nejnápadnějším znakem je dlouhý štíhlý krk a dlouhé končetiny, které ji umožňují pohybovat se i ve větších hloubkách. Je naprosto nezaměnitelná, ze spodní strany špinavě bílá a svrchu šedá s růžovožlutým zobákem, tmavým pruhováním na krku, černými konci křídel a tmavými prodlouženými pery na hlavě. Ačkoli je po většinu roku zbarvena podobně, v období rozmnožování má obvykle o něco červenější zobák a končetiny. Pohlaví se mezi sebou neliší, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci výrazně tmavší a z velké části postrádají bílé zbarvení krku a dlouhá tmavá pera na hlavě. Létá s pomalými údery křídel, krk má přitom esovitě prohlý a končetiny natažené. Ozývá se nejčastěji v letu a to drsným kré nebo krejch.

Rozšíření
Volavka popelavá patří mezi rozšířené a hojné zástupce volavek, s globální populací 710 000 - 3 600 000 jedinců je v Červeném seznamu IUCN zařazena do kategorie málo dotčených druhů. Obývá prakticky celou Evropu, zcela chybí pouze na velkém území Skandinávie, velmi rozšířená je i v Asii a obývá také Afriku, konkrétně její severní a subsaharskou část. V Evropě jsou tažné zejména severní a východní populace, které táhnou směrem na jih, jedinci ve střední Evropě jsou většinou stálí.
Volavka popelavá je obyvatelem prakticky všech typů vod bohatých na potravu, od pomalu tekoucích řek a mokřin, po jezera, rybníky, nádrže, kanály a umělá jezírka v parcích. Za potravou často zalétává také na pole.
V České republice je nejhojnější volavkou. Vyskytuje se prakticky na celém jejím území až po nadmořskou výšku 730 m a hnízdí zde v počtu 1 - 1,4 000 párů a zimuje v počtu 3 - 6 000 jedinců. Jelikož byla v minulosti často lovena, na území mnoha států Evropy, včetně ČR, je v současné době chráněným druhem.

Ekologie
Volavka popelavá se po většinu roku zdržuje samostatně, výjimkou jsou pouze velké vodní plochy s velkým množstvím potravy, kde se může vyskytovat i větší množství jedinců, vždy však rovnoměrně rozprostřených. Nejaktivnější je brzy ráno a za soumraku.

Potrava
Převažující složkou v potravě volavky popelavé jsou ryby různé velikosti, požírá však také obojživelníky, měkkýše, hmyz a jiné bezobratlé, malé ptáky a savce, často plení i hnízda vodních ptáků. Kořist většinou polyká vcelku, pokud je však příliš velká, vyvrhuje ji a snaží se ji spolykat znovu.
Podobně jako ostatní druhy volavek má svou speciální taktiku lovu. Bez pohybu zůstává ve vodě nebo na souši a upřeně hledí na vodní hladinu nebo na zem a v případě, že se kořist přiblíží na vhodnou vzdálenost, se jí zmocňuje rychlým škubnutím krkem a většinou ji doslova harpunuje.

Rozmnožování
Volavka popelavá hnízdí většinou ve skupinách, které mohou být ve vhodných podmínkách i velmi početné. Hnízdo, které mívá v průměru téměř půl metru, staví v korunách vysokých stromů. Jeho základním stavebním materiálem jsou větve, zevnitř ho poté většinou vystýlá trávou. Ačkoli se sháněním stavebního materiálu většinově zabývá samec, hnízdo jako takové staví zejména samice. Na svá hnízdiště se páry vrací několik let po sobě, opuštěná hnízda volavek pak k hnízdění často využívají i jiné druhy ptáků.
Ve střední Evropě hnízdí v rozmezí od února do srpna, ročně přitom mívá jen jednu snůšku po 3 - 5 (nejčastěji 4) zelenavých, 6 - 4,3 cm velkých vejcích, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu 25 - 26 dnů. Mladé ptáky, kteří jsou plně opeřeni po 20 - 30 dnech, následně krmí rybami.

Vydra říční (Lutra lutra)
je známá lasicovitá šelma a jediný druh vydry vyskytující se na území České republiky. Všeobecně je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe, kde ji můžeme spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod, občas se dostane až do moře nebo oceánu, přičemž však požaduje pravidelný přístup k sladké vodě.
Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života. Je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km, které si značí trusem. Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají.

Podobně jako u volavky je eventuální návštěva vydry ve vašem jezírku pravděpodobná pouze díky hladu během zimy nebo časného jara. V těchto zcela ojedinělých případech dokáže ale napáchat poměrně velké škody na rybách. Při prokázané návštěvě vydry (stopy ve sněhu, případně její trus) funguje elektrický ohradník, který je nutné pečlivě natáhnout kolem jezírka.

Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalitách vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Vyhrabává si poměrně dlouhou noru s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho vydřích predátorů. Za jeden den zkonzumuje vydra říční velké množství potravy. Živí se přitom především vodními živočichy, zvláště pak rybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky.

Rozmnožování
Pářit se může v různých částech roku, od února do června. Páření přitom probíhá ve vodě. Délka březosti je značně proměnlivá, ale nejčastěji trvá 63 dnů, přičemž občas dochází i k utajené březosti. V jednom vrhu bývá jedno až čtyři mláďata, která se rodí slepá a téměř neosrstěná. Oči se jim otevírají po 31-34 dnech života, s matkou zůstávají jeden rok a pohlavní dospělosti dosahují ve druhém až třetím roce života. V přírodě se mohou dožít i více jak 18 let.

Ochrana
Vydry sice mají přirozené nepřátele, ale nejnebezpečnějším nepřítelem je člověk. Volně žijící vydry jsou citlivé na vodu znečištěnou jedovatými látkami, dále ilegální lov pro vysoce ceněnou kožešinu a ztráta přirozeného biomu zapříčiňují stále nižší počet jedinců. V poslední době se nejčastěji objevuje zabití dopravními prostředky a úmyslná likvidace rybáři.

Datum poslední revize a doplnění: